17/08/2026
Dneska mám narozeniny ♥
Dostala jsem velmi hodnotné dary i dary, co jsem potřebovala a za všechny jsem obrovsky vděčná.
Ten ale nejlepší jsem si vybrala už předem.
Snila jsem o tom už jako bezdětná. Mít jednou děti, co se mnou budou turističit.
A letos se mi to splnilo ♥
Moje dvě šikulky si letos se mnou nasadily batůžky a vydaly jsme se na 3 dny do Českého Ráje.
Spaly jsme venku, spaly jsme na hradě, viděly hrady, zámky, rozhledny, pískovce, tábor, do kterého jsem jezdila 11 let a taky spoustu a spoustu lidí.
Píšu lidí, protože to povětšinu byli lidé, co přijeli autem až nahoru, udělali si několik fotek, dali si klobásu, nakoupili suvenýry a zase jeli.
OK, chápu, že turistika není pro každého, jen mě vždy mrzí, kolik aut do té krásné přírody denně jezdí.
Potkaly jsme ale také několik skupinek turistů, jako jsme byly my a to mě hřálo nejvíc ♥
Stále jsou i velmi mladí lidé, kteří chtějí trávit společné chvíle poznáváním té krásné České krajiny s batohem na zádech.
S mnohými jsme se střetly několikrát a i si popovídaly.
Těší mě, že je o památky takový zájem. Ještě více by mě těšilo, kdyby lidé po sobě uklízeli a dodržovali pravidla (například o zákazu kouření).
Tato cesta mě i holčičky zase více stmelila,
První den jsme překonaly 2hodinovou cestu autobusem, 8,5 km a 346 schodů pěšky, pohladily asi 12 psů, jednoho koně a jednoho čuníka, co chovají v restauraci pod Hlavaticí. Lezly jsme po menších skaliskách, vyšplhaly na Hlavatici, viděly Valečov a Hrubou skálu a navštívily i Adamovo lože. V noci nás pak překvapily 2 daněly, ale díky tomu, že nás jedna vzbudila, jsme se starší dcerkou pozorovaly perseidy. A ráno nás u snídaně překvapil horkovzdušný balón. ♥
Druhý den byl o překonávání strachů i těžkostí, zvládly jsme společnými silami 14 km, 845 schodů a 6 restaurací a kiosků, které zrovna nevařily. Naštěstí jsem sbalila jídla asi na týden, tak jsme měly co jíst.
Vylezly jsme na obě věže Baby a Panny, potkaly milou rodinku, jejíž tatínek vzal mou mladší na ramena a vynesl od parkoviště k branám Trosek, tam nás odchytil správce a udělal nám nádhernou komentovanou prohlídku. Prošly jsme si Mladějov a u rybníka Pařez nám moc milý tatínek nabídl, ať se přidáme k jeho rodince na grilovačku. Bohužel chtěli začít grilovat až kolem 21. hod., až se ochladí, a to už jsem tušila, že budou holky po takové túře spát.
Také jsme ten den měly 2 zranění očního okolí a jedno koleno, pohladily už jen 5 psů a spaly v komnatě zříceného skalního hradu. Jako královny.
Tam si nás v noci prohlížel jen jeden netopýrek, který nad námi několikrát proletěl.
Ráno v 5:30 přišli první turisté. Rodinka se synem. Překvapilo mě, že vstávají tak brzy a pak nepočkali ani na východ slunce 🤷♀️
Na ten přišel další turista. Byla to nádherná podívaná 🌅
Brzy jsme vyrazily na poslední úsek cesty. Začaly jsme návštěvou tábora, kam jsem jako malá moc ráda jezdila a pak pokračovaly do Prachovských skal.
U rybníka Plakánek nás příjemně překvapila čajovna v meditačním stylu. To je tak úžasně dobíjející místo s obsluhou neskutečně milou a milující. To je to místo, které energeticky nabije každého, kdo si to dovolí.
Moc doporučuji toto místo navštívit
No a za Prachovkama už na nás čekal tatínek a odvezl nás ještě do Jičína na zmrzlinový pohár a pak na Kozákov. Celkem jsme zvládly něco přes 5 km a 340 schodů, pohladily už jen 8 psů a snědly snad 1000 ostružin.
Nádhera to byla a moooc mi to zas dobilo baterky na spoustu dní.
Už se těším na náš další výlet ♥♥♥
Deny
