15/04/2026
⚽ Profesionály můžou být i amatéři, říká trenérka Lucie Martínková
💻Se Spartou dobyla 13 mistrovských titulů a 10x vyhrála domácí pohár. V reprezentaci byla dlouholetou oporou. Tři prvenství v anketě Fotbalistka roku České republiky její úctyhodnou kariéru dokreslují. Teď roste z Lucie Martínkové trenérka. Dokončuje profi licenci a z pozice hlavní koučky se snaží dovést tým Prague Raptors do nejvyšší soutěže.
Uvažovala jste už během hráčské kariéry, že z vás bude trenérka?
„Ne. Dřív jsem vůbec nepřemýšlela nad tím, že bych mohla trénovat. Neměla jsem na to hlavu. Říkala jsem si, že by pode mnou ani nikdo trénovat nechtěl.“
Byla jste bouřlivák?
„Přesně tak. Až postupem času to tak nějak ve mně uzrálo. Měla jsem hodně zranění, a tak jsem víc přemýšlela o budoucnosti. Kolem třiceti jsem si udělala trenérskou B licenci. Pak mě kamarádka Bára Cankářová oslovila, jestli jí nechci dělat asistentku v Teplicích. Pak jsem se dál vzdělávala a pokračovala v trenérské praxi.“
Takže vás trenéřina chytla naplno.
„Spíš jsem viděla příležitost pomáhat hráčkám. Věděla jsem, co mně jako hráčce chybělo a věděla jsem, že to jde dělat jinak. Možná trošku lépe.“
Co vám chybělo?
„Specifické postové tréninky. Chyběla mi větší koncentrace na specifické činnosti hráček na dané pozici. Například útočník má v zápase jednu šanci, kterou musí proměnit. Ale v tréninku jsme se tomu moc nevěnovaly. Dělaly jsme spíš týmové věci. A já jsem si střelecká cvičení dělala po tréninku individuálně sama. Bylo to dost náročné skloubit s prací, už na to nebyla moc energie.“
Co ještě by se dalo vylepšit?
„Celkově v ženském fotbale schází kvalitní trenéři. Máme se od mužského fotbalu ještě co učit. Jsou o čtyřicet, padesát let dál, než jsme my. Proto je tolik mužských trenérů u ženských týmů. Nicméně UEFA vydala pravidlo, že v nadcházející sezoně musí být u týmů, které chtějí hrát evropské klubové poháry žena, a to buď v pozici hlavní trenérky nebo asistentky. Díky tomu se kvalita ženských trenérek a jejich růst mohou opět posunout. Plus to platí ještě pro další role - maséry, fyzioterapeuty, manažery. UEFA tomu hodně pomáhá.“
Nemůžou být tyhle striktní kvóty i na škodu. Sama jste říkala, že muži jsou zatím kvalitnější trenéři.
„Nejlepší je za mě kombinace. Ale je to individuální: trenér s licencí nemusí být tak dobrý jako trenérka bez licence. A naopak. Za mě je v tomhle směru hrozně důležitý lidský faktor. Není to jen o tabulkách, číslech, ale o lidech. A ženský fotbal je specifický mentalitou. Proto je podle mě nejlepší kombinace muž a žena. Vzájemně se to doplňuje.“
Zažila jste to během hráčské kariéry?
„Ano, poprvé pod Dušanem Žovincem v reprezentaci, kde byla jeho asistentkou Eva Haniaková. Tehdy to bylo nadčasové. A poté opět u reprezentace, když ji vedl Karel Rada a byla u něj asistentka Blanka Pěničková. Hlavní trenér jako finální rozhodovací autorita a asistentky(a) jako „most“ mezi hráčkami a trenérem.“
Protože muži obecně ženám nerozumí.
„A naopak (směje se). Zase je to individuální. Třeba pan Žovinec byl dvacet let u týmu a měl to navnímané. Karel Rada, který byl u ženské reprezentace přes deset let taky. Nechci všechny házet do jednoho pytle. I někteří muži mají předpoklady trénovat ženy. Ale nemyslím si, že by si každý trenér na trénování žen troufl.“
Co je především potřeba?
„Otevřenost, přirozené charisma a respekt. Nechtít si ten respekt vynucovat….“
„Bez kabiny se nedají dělat výsledky. Jakmile nemáte správnou chemii v týmu a soudržnost, aby byl tým na prvním místě, nic nedokážete. U nás v Raptors to mají holky skvěle nastavené. Je to pro tým opravdu strašně důležité, abychom si navzájem pomáhaly, spolu rostly a výsledky přijdou. Ale je to práce a je to křehké.“
📰Zbytek článku na webu UČFT
📸 Zdroj fotek: RaptorsPrague, sparta.cz, FAČR
