ČSOP Trosečníci

Zavolat Web

ČSOP Trosečníci Ochrana přírody a podpora biodiverzity v Ostrově u Lanškrouna

U Bendova rybníku se začala šířit netýkavka žláznatá. Invazivní, extrémně vytrvalá a rychle se šířící rostlina. Jestli L...
19/10/2026

U Bendova rybníku se začala šířit netýkavka žláznatá. Invazivní, extrémně vytrvalá a rychle se šířící rostlina.

Jestli Lanškrounští nechtějí, aby ji měli všude v přírodním parku Lanškrounské rybníky, ať ji nemilosrdně vytrhávají, nenechají vysemenit (semena střílí i několik metrů daleko), plejou a sečou. Od Bendova rybníku se podél Vraního potoka brzy zaplaví celé okolí.

Nemějte s ní slitování, invaduje všude. Ale nebojte se ji, je to léčivka, tak si ji klidně sbírejte do salátu a na tinktury ...
Lidově se využívá takto:

🌸 Květy jsou jedlé a dají se přidat do salátů, zdobit jimi dorty nebo udělat sirup.
🌰 Semena jsou jedlá a chutnají oříškově.
🌿 Mladé výhonky a listy se po povaření dají jíst jako zelenina.
🧴 V lidovém léčitelství se používala na kožní potíže, jako mírné projímadlo a močopudný prostředek.
🌼 Z květů se vyrábí Bachova květová esence Impatiens, na netrpělivost a vnitřní napětí.

(Pozor, nejíst ve velkém množství a hlavně neroznášet semena!)

Pořád to má smysl. Desítky semen na každé rostlině ještě nejsou vysemeněny. My je nůžkami stříháme pod listy a nať dáváme rovnou do pytle, aby semena nelétala všude. Jsme pod Bendákem a likvidujeme ji směrem k PP Lanškrounské rybníky, kde končí území Ostrova, a tam končíme i my.

Jestli nechcete mít invazivní kytku všude, vemte děcka, školy, partnery a pojďte jakkoliv ničit semena netýkavky žláznaté.

Kromě toho jsme letos likvidovali z VKP turanku kanadskou a zlatobýl kanadský, který se vymýtit po třech letech podařilo. Tady tomu taky dávám tři roky:

Letos zabránit semenům, nejlépe nať odnášet v pytlích, příští rok (je to jednoletka) pokosit křovinořezem před vykvetením, popřípadě plít a nechat jednotlivé rostliny uschnout -
semena nikde nerozšiřovat

Teoreticky, když se zlikviduje 100 % semen jeden rok, druhý rok už tam nebude nic. Tak se snažme, pomozte!

!!! Příroda, kudy chodíte věnčit, běhat, jezdit na kole nebo meditovat, je i vaše. Pečujte si o ni. Nikdo jiný to za vás obvykle neudělá.

Důkazy, že ochrana přírody má smysl !!!Letos se na jednom z našich VKP poprvé v historii našeho pozorování objevil chlup...
16/10/2026

Důkazy, že ochrana přírody má smysl !!!

Letos se na jednom z našich VKP poprvé v historii našeho pozorování objevil chlupáček oranžový, a to na místě, kde je předmětem ochrany úplně něco jiného. Přibývají nám modráskové, hřejí se užovky a zlatohlávek tmavý, kdysi tak vzácný, že ho zákon od roku 1992 řadí mezi ohrožené, se dnes objevuje stále častěji, dokonce i v polích. Každý rok se někde něco objeví nebo poprvé zahnízdí. Tam, kde se o louku někdo stará, se příroda vrací. Tam, kde ne, si vzácnosti nikdo nevšimne, nebo zmizí pod pluhem.

V ČR:
- Orel mořský, před sto padesáti lety vyhuben, hnízdí od 80. let znovu a dnes jich máme víc než sto párů.

- Sokol stěhovavý, sražený jedem DDT, se vrátil díky programům aktivní podpory.

- Losos obecný se vrací do našich řek. WWF vypustil přes 40 tisíc mladých lososů a pstruhů do Kamenice a Jetřichovické Bělé a odborníci to označují jako důkaz, že ochrana přírody má smysl.

- Sysel obecný, kdysi běžný, skoro vyhuben. Od roku 2008 běží záchranný program a jen Zoo Brno vrátilo do volné přírody víc než sto syslů.

- Vydra říční dnes žije takřka po celé republice, i když zůstává zranitelná.

- Vlk, jehož stavy v Evropě od roku 1970 vzrostly o 445 procent díky ochraně a zákazu jedovatých pesticidů, se po sto letech rozhlíží i po šumavských smrcích.

- Orel křiklavý znovu hnízdí v Moravskoslezském kraji

Svět:
Rys iberský se z 62 dospělých v roce 2001 dostal přes dva tisíce, antilopa sajga z 48 000 kusů na víc než 1,9 milionu a poštolka mauricijská ze čtyř ptáků na stovky a mnohé další druhy navyšují své populace.

Žádný z těchto příběhů nevznikl sám od sebe. Každý začal tím, že někdo řekl: tohle nenecháme zmizet. A pak přišel zákon, plán, křovinořez a trpělivost. 💚♥

Mmch. další příspěvek bude o tom, že není ekolog jako ekolog... :D Jedni jsou v terénu a spocení, nebo promrzlí dělají nějakou činnost, jsou za nimi reálné výsledky a mají různé názory. Druzí jsou ekofanatici, kteří jsou aktivní spíš na sítích, odkud taky čerpají většinu info a proto mají názor totožný s mainstreamovou propagandou.

PŮDA UMÍRÁ ZEVNITŘ. AŽ SE ROZPADNE JEJÍ STRUKTURA, VODA OTEČE A ÚRODNOST ZMIZÍ. Můžeme si za to sami...Půda může vypadat...
11/10/2026

PŮDA UMÍRÁ ZEVNITŘ. AŽ SE ROZPADNE JEJÍ STRUKTURA, VODA OTEČE A ÚRODNOST ZMIZÍ. Můžeme si za to sami...

Půda může vypadat hnědě, může na ní dokonce růst plodina — a přesto postupně ztrácet schopnost zadržovat vodu, živit rostliny a odolávat erozi.
Pod povrchem se totiž odehrává něco, co většina lidí nevidí: půda je živý systém. Obsahuje bakterie, houby, roztoče, chvostoskoky, hlístice, žížaly a nespočet dalších organismů.
Společně s kořeny rostlin a organickou hmotou pomáhají vytvářet strukturu, kterou potřebujeme pro zdravou krajinu.

1. KDYŽ SE ROZPADNE PŮDA, ROZPADÁ SE I JEJÍ SCHOPNOST ZADRŽET VODU

Zdravá půda obsahuje drobné hrudky, takzvané agregáty, mezi nimiž jsou póry. Některými proniká voda, další ji pomáhají zadržovat a jiné umožňují přístup vzduchu ke kořenům a organismům.
Kořeny, houbová vlákna, mikroorganismy a půdní živočichové se podílejí na vytváření a stabilizaci této struktury.
Pokud ubývá organické hmoty, půdu utužuje těžká technika a opakovaně ji intenzivně narušujeme, může se její struktura zhoršovat.
Vzniká škraloup, voda se hůře vsakuje, jinde se vytvoří zhutněná vrstva. Půda může prášit, tvrdnout nebo se po dešti slévat. Za prudkých srážek pak voda odtéká po povrchu a odnáší úrodnou ornici.

Sucho a povodně tak mají jeden společný problém: krajina, která neumí dobře zachytit vodu, ji nedokáže spolehlivě zadržet pro pozdější dobu.

2. MŮŽE ZA TO I NADBYTEK DUSÍKU?

Ano, za určitých podmínek. Ale je důležité vědět jak.
Nitrifikace je přirozený mikrobiální proces, při němž se amonný dusík mění na dusičnany. Sama o sobě není škodlivá. Při nitrifikaci ale vznikají vodíkové ionty, které přispívají k okyselování půdy.

Pokud dlouhodobě dodáváme příliš mnoho dusíkatých hnojiv a dusičnany se vyplavují, může docházet k dalším ztrátám živin a k výraznějším změnám kyselosti půdy.
A půdní organismy nejsou vůči chemickým změnám netečné. Mění se podmínky pro bakterie, houby i drobné živočichy. Některé druhy ustupují, jiné získávají převahu. Mění se rozklad organické hmoty i koloběh živin.

Výzkumy spojují dlouhodobé nadměrné hnojení a okyselování půdy se změnami mikrobiálních společenstev. Neznamená to, že každý kilogram hnojiva zabije pevné procento půdního života. Rozhoduje dávka, druh půdy, její schopnost tlumit změny kyselosti, způsob hospodaření a mnoho dalších vlivů.

Nejde jen o množství života v půdě. Jde také o jeho rozmanitost a o to, zda celé společenstvo dokáže správně fungovat.

3. CO SE STANE, KDYŽ UBYDOU HOUBY A PŮDNÍ ŽIVOČICHOVÉ?

Rozpadne se část propojení, na kterých půda závisí.
Houby svými vlákny pomáhají propojovat půdní částice. Mikroorganismy rozkládají organické zbytky a uvolňují živiny. Žížaly vytvářejí chodbičky, kterými proniká voda a vzduch. Drobní bezobratlí se podílejí na rozkladu organické hmoty a ovlivňují mikrobiální společenstva.

Když se změní chemické podmínky a ubývá organické hmoty, může se zhoršovat také fungování těchto procesů.
Méně stabilní struktura znamená větší riziko tvorby škraloupu, povrchového odtoku a eroze. Eroze odnáší jemné částice bohaté na živiny a organickou hmotu, tedy právě to, co je pro úrodnost mimořádně důležité.
A čím méně těchto složek zbývá, tím obtížnější může být obnova půdy.

4. ČÍSLA, KTERÁ STOJÍ ZA POZORNOST

Evropská komise odhaduje, že přibližně 60–70 % půd v EU je v nezdravém stavu. Jde o souhrn různých problémů, od eroze a zhutnění přes ztrátu organického uhlíku až po znečištění.
Podle FAO je degradována přibližně třetina světových půd. Vytvoření pouhých 2–3 centimetrů půdy může podle podmínek trvat až tisíc let.
Tohle je zásadní: půdu dokážeme poškodit během několika prudkých bouřek nebo desetiletí nevhodného hospodaření, ale její obnova může být velmi pomalá.

5. CO MŮŽEME DĚLAT V PRAXI?

Na vlastní zahradě nemusíme začínat nákupem dalšího přípravku. Začít můžeme tím, že přestaneme půdu zbytečně ničit.
Nenechávej půdu dlouhodobě holou. Pokryv rostlinami nebo vhodným mulčem omezuje vysychání a chrání povrch před prudkým deštěm.
Nepřehnojuj. Trávník nemusí být za každou cenu tmavě zelený a zahrada nemusí růst maximální rychlostí. Hnoj až podle skutečné potřeby.
Nepracuj s mokrou půdou. Rýpání, pojezdy nebo těžká technika na rozmáčeném podkladu mohou půdu výrazně utužit.
Vracej do půdy organickou hmotu rozumným způsobem. Dobře vyzrálý kompost, vhodně ponechané rostlinné zbytky a pestrá výsadba podporují půdní život. Kompost musí být kvalitní a neznečištěný.

Omez zbytečné rozrývání půdy. Na záhonech i větších pozemcích pomáhá šetrné zpracování, střídání plodin a podle podmínek také meziplodiny.
A na zemědělské půdě je klíčové také omezování eroze, vhodné střídání plodin, ochranné vegetační pásy, rozumné hnojení a prevence utužení.

6. CO SLEDOVAT, ABYCHOM PROBLÉM NEPŘEHLÉDLI?

Všímej si, co se děje po dešti. Vsakuje se voda, nebo rychle odtéká? Zůstává na povrchu tvrdá krusta? Odnáší proud vody hnědou půdu ze svahu? Je povrch dlouhodobě holý? Je půda utužená?
To nejsou samy o sobě definitivní diagnózy — hodně záleží na typu půdy a místních podmínkách. Jsou to ale signály, které stojí za bližší prozkoumání.

Pokud hospodaříš na pozemku, má smysl nechat půdu odborně posoudit: vedle živin sleduj také pH, obsah organické hmoty, utužení, stabilitu agregátů a schopnost vsakovat vodu.
Nespoléhej pouze na to, že rostliny vypadají zeleně. Ani vysoký výnos sám o sobě nedokazuje, že je půda dlouhodobě zdravá.

ZÁVĚR: PŮDA JE ZÁKLAD

Půda není jen substrát, do kterého přidáme hnojivo a čekáme na úrodu. Je to propojený živý systém, který pomáhá zadržovat vodu, udržovat koloběh živin, podporovat rostliny a odolávat erozi.
Nadbytek dusíku bude za určitých podmínek narušovat její chemickou rovnováhu. Intenzivní zpracování, utužení, odstraňování organické hmoty a eroze budoe škody dál prohlubovat.

Když chráníme půdu, chráníme zároveň vodu, rostliny, půdní život i živočichy, kteří na zdravé krajině závisejí.
A někdy největší pokrok není v tom, že do půdy něco přidáme. Je v tom, že jí přestaneme překážet v jejích vlastních procesech.

Zdroje k dohledání
- Evropská komise – Zdraví půdy v EU
- FAO – Stav půdní biodiverzity ve světě
- FAO – Význam organické hmoty pro strukturu a vodní režim půdy
- FAO – Eroze půdy a její důsledky
- Nature Communications – Okyselování půdy a půdní biodiverzita

KUPUJEME NESMYSLY, PŘÍRODA PLATÍ ÚČET. DUSÍK UŽ NÁM PRŠÍ Z NEBE A NIČÍ ŽIVOT, KTERÝ ANI NEVIDÍME.Více výroby. Více spotř...
10/10/2026

KUPUJEME NESMYSLY, PŘÍRODA PLATÍ ÚČET. DUSÍK UŽ NÁM PRŠÍ Z NEBE A NIČÍ ŽIVOT, KTERÝ ANI NEVIDÍME.

Více výroby. Více spotřeby. Více masa. Více hnojiv. Více dopravy. A méně života v krajině.

Chceme nové boty, oblečení, elektroniku, auto, levné zboží z druhého konce světa a maso prakticky každý den. Potraviny vyhazujeme, věci opravujeme stále méně a kupujeme další.
Jenže nic z toho nevzniká samo. Za nekonečnou nabídkou zboží stojí průmysl, energie, doprava, intenzivní zemědělství a obrovská spotřeba zdrojů.

A jedním z méně známých důsledků tohohle systému je narušený koloběh dusíku.

DUSÍKU JE VZDUCHU, PŮDĚ I VODĚ NADBYTEK

Dusík je nezbytný pro život. Bez něj by neexistovaly bílkoviny ani rostliny. Jenže za posledních přibližně 150 let vzrostly lidskou činností vytvářené toky reaktivního dusíku zhruba desetinásobně, uvádí OSN.

V roce 2020 dopadlo podle globální studie v časopise Nature Communications na pevninu z atmosféry přibližně 92,7 milionu tun dusíku.

Dusíkaté látky se dostávají do ovzduší ze zemědělství, chovů hospodářských zvířat, průmyslu i spalování paliv. Potom se vracejí na zem s deštěm nebo jako suchý spad. Dostávají se do půdy, řek, jezer a podzemních vod. Část uniká dál a část se hromadí v ekosystémech. Podle Evropské agentury pro životní prostředí překračovalo v roce 2022 přibližně 73 % ekosystémů EU kritické zátěže dusíkem.

To neznamená, že jsou všechna tato místa mrtvá. Znamená to ale, že přísun dusíku tam překračuje úroveň považovanou za bezpečnou pro citlivé ekosystémy.

A CO S TÍM MÁ SPOLEČNÉHO NÁŠ ŽIVOTNÍ STYL?

Hodně. Jen ne vždy tak přímočaře, jak se může zdát.

Velká spotřeba masa podporuje produkci krmiv, intenzivní zemědělství a obrovské množství živočišného odpadu. Nadbytečně používaná hnojiva se nevyužijí všechna rostlinami a jejich část uniká do vody a vzduchu.

V EU pocházelo v roce 2023 94 % emisí redukovaných dusíkatých sloučenin ze zemědělství; 67 % těchto emisí připadalo na chov hospodářských zvířat, uvádí EEA.

A naše spotřeba nekončí u jídla. Každý další výrobek vyžaduje suroviny, energii a výrobu; dovážené zboží také dopravu. Spalování paliv vytváří oxidy dusíku, které se mohou podílet na znečištění ovzduší a atmosférické depozici dusíku.
Neznamená to, že nákup trička z Číny sám o sobě přímo zničí louku. Znamená to, že nekonečná poptávka po levném zboží podporuje systém, ve kterém rostou objemy výroby, dopravy a spotřeby energie. A právě tento systém patří mezi širší příčiny ekologické zátěže.

CO TO DĚLÁ S PŘÍRODOU?

Přebytek dusíku zvýhodňuje rychle rostoucí trávy a rostliny, které dokážou vytlačovat druhy přizpůsobené chudým půdám.

Ubývají některé květiny. Mění se nabídka pylu, nektaru, semen a úkrytů. To může znevýhodňovat část opylovačů a dalších bezobratlých. Na změny v potravní nabídce a prostředí mohou následně reagovat ptáci a další živočichové.

Do toho přichází splach živin do vody, přemnožování řas, nedostatek kyslíku a poškozování vodních ekosystémů.
Příroda může být pořád zelená, a přesto v ní může ubývat rozmanitost života.

A nejde jen o dusík. Současně ji zatěžují pesticidy, ničení stanovišť, intenzivní hospodaření, eroze, fragmentace krajiny a změny klimatu. Tyto tlaky se často kombinují.

CO S TÍM DĚLAJÍ JINDE VE SVĚTĚ?

Indie zavedla neemem potahovanou močovinu, která zpomaluje přeměny dusíku a pomáhá omezovat jeho ztráty. Program PM-PRANAM podporuje státy ve snižování spotřeby chemických hnojiv.

Čína přijala plán na zastavení růstu spotřeby chemických hnojiv do roku 2020 a podporovala přesnější aplikaci i efektivnější využívání živin. Samotný cíl ale neznamená, že jsou problémy s dusíkem vyřešené.

Japonsko přijalo v roce 2024 národní akční plán udržitelného nakládání s dusíkem. Výslovně řeší znečištění ovzduší, eutrofizaci vody i kontaminaci podzemních vod.

USA podporují přesnější hnojení, používání meziplodin, vegetační pásy a technologie omezující ztráty dusíku. Přesto zůstává splach živin z polí a chovů významným zdrojem znečištění vod.
Rusko patří k významným producentům a vývozcům minerálních hnojiv a má srovnatelný celostátní plán udržitelného nakládání s dusíkem jako například v Japonsku.

Společné poučení je jednoduché: problém se nedá vyřešit jednou zázračnou chemikálií. Je třeba omezit zbytečné ztráty živin, lépe řídit hnojení a chránit vodu, půdu i přírodní stanoviště.

CO MŮŽEME DĚLAT MY?

Kupuj méně. Používej déle. Opravuj. Vyměňuj. Sdílej. Podporuj místní výrobu a služby, kdykoli to dává smysl.

Kupuj oblečení z druhé ruky, opravuj boty, než si koupíš nové, půjčuj si nářadí a nevyměňuj funkční věci jen proto, že existuje novější model.
Omezuj plýtvání potravinami a zvaž, kolik masa skutečně potřebuješ. Upřednostňuj potraviny z odpovědnější produkce a hospodaření, které chrání půdu a vodu. Na zahradě nehnoj automaticky jen proto, aby všechno rostlo rychleji.
Podporuj zemědělce, kteří zachovávají druhově bohaté louky, půdní úrodnost a pestrost krajiny.
A především: nenech se přesvědčit, že řešením každého problému je koupit další výrobek — jen s jinou nálepkou.

Lokální výrobek nemusí být automaticky ekologičtější a recyklace sama o sobě nevymaže dopady výroby. První krok je snížit zbytečnou spotřebu. Druhý je vybírat lépe. Třetí je chtít změnu i od firem a politiků.
Mysli globálně, podporuj lokální a buduj si co největší nezávislost na systému, který tě nutí pořád něco kupovat.
Nezachráníme přírodu jedním nenákupem ani tím, že přestaneme nakupovat úplně. Můžeme ale omezit zbytečnou poptávku a zároveň podporovat změny, které mají skutečný dopad na výrobu, zemědělství i krajinu.

Protože nejzelenější výrobek bývá často ten, který vůbec nemusíme vyrábět.

Méně zbytečné spotřeby. Méně plýtvání. Méně přebytečných živin v krajině. Více prostoru pro skutečný život.

Mega ohroženej pavouk, kterého ve východních Čechách znají z jediného nálezu, žije u nás na Kaštánku. Ostrov u Lanškroun...
09/10/2026

Mega ohroženej pavouk, kterého ve východních Čechách znají z jediného nálezu, žije u nás na Kaštánku.

Ostrov u Lanškrouna je plný věcí, které „mainstream“ nezná. A nejlépe to vidět na místech, o která už přes 30 let ručně pečujeme:

Přírodní rezervace U Kaštánku. Chráněná od roku 1990, vápnité slatiniště, kde z hornin starých přes 90 milionů let prosakuje zásaditá voda. Vachta, která tu zmizela po navezeném krmivu, se po letech vrátila a dnes zase kvete, a pavouk z úvodu žije na bultech ostřic, které nesečeme. Louky nám pomáhají udržovat i skotské náhorní krávy.

Vřesoviště. Ojedinělý zbytek bezlesého vřesoviště a světlých lesíků, kde hnízdí ptactvo a žijí celoevropsky chránění modrásci, kudlanky a slepýši. Bojujeme tu se zlatobýlem a turankou kanadskou, které by všechno zadusily.

Pod Vodárnou. Komplex olšin, rákosin a slatinných luk s největší populací bledule jarní v Ostrově, kde hnízdí vodní ptáci a žijí obojživelníci i plazi. Od roku 2005 tu ručně kosíme a odstraňujeme rákos a mokřad se vrací k životu.

Za Dvojkou. Slunný, teplý svah plný hmyzu, pavouků a ještěrek, domov modrásků, kteří potřebují krvavec toten a mraveniště. Krvavec tu dokonce dosazujeme, aby modrásci měli co jíst.

Je to všechno propojené: Ostrov je protkaný biocentry a biokoridory, malými i evropsky významným, které spojují přírodu mezi lány polí. A nové druhy se tu objevují pořád.

Bez péče by tu byl jen les, nebo tráva a rákos. Biodiverzita skoro žádná. S ní jsou tu mokřady, vřesoviště, slunné stráně a stovky druhů, které jinde nenajdete.

Chcete se podívat, zkoumat nebo pomoct? Rádi vás zasvětíme: www.csoptrosecnici.cz

KDYBY NAŠE CHOVANÁ VČELA VYMŘELA, PŘÍRODĚ BY TO SPÍŠ PROSPĚLO.Ano, zní to skoro jako rouhání. Jenže je potřeba říct jedn...
07/10/2026

KDYBY NAŠE CHOVANÁ VČELA VYMŘELA, PŘÍRODĚ BY TO SPÍŠ PROSPĚLO.

Ano, zní to skoro jako rouhání. Jenže je potřeba říct jednu zásadní věc:

Včela medonosná není totéž co „všichni opylovači“.

A ještě zajímavější je, že dnešní nejběžněji chovaná kraňská včela (Apis mellifera carnica) u nás není původní plemeno. Na území Čech a Moravy původně žila včela tmavá (Apis mellifera mellifera). Ta byla postupně vytlačena a nahrazena člověkem šlechtěnou kraňkou.

Takže když dnes někdo postaví deset úlů a řekne, že tím pomáhá přírodě a zachraňuje opylovače, je to trochu podobné, jako kdyby někdo začal chovat stádo krav a tvrdil, že tím zachraňuje českou přírodu. je to hospodaření, cílem je zisk, ne příroda.

A většinou proto, že z něj má med, vosk, propolis a především příjemně vydělané peníze. Na tom není vůbec nic špatného. Včelařství je normální zemědělská činnost a včelař má právo vydělávat na své práci.

Ale říkat tomu automaticky pomoc přírodě je něco úplně jiného.

Kdyby zítra zmizely všechny člověkem chované úly, nezmizeli by opylovači. Nezmizeli by čmeláci. Nezmizely by samotářské včely. Nezmizely by pestřenky, motýli a další hmyz.

Zmizela by pouze obrovská masa jednoho člověkem intenzivně chovaného druhu.

A v některých místech by se dokonce uvolnila potrava pro volně žijící opylovače, protože vysoké koncentrace včelstev mohou s ostatními opylovači o květní zdroje soutěžit.

Příroda nevypadá jako posekaná zahrada, krásné řezy po kácení, nebo průřezu větví, ani jako řada úlů.

Vypadá jako různorodá louka, která se nemusí každé dva týdny sekat.
Jako starý strom s dutinami.
Jako mrtvé dřevo.
Jako holá půda, do které mohou samotářské včely vyhrabat chodbičky.
Jako původní kvetoucí rostliny.
Jako remíz, mez, mokřad a pestrá zahrada.
Jako prostor, kde nemusíme všechno uklidit, posekat a otrávit.

Chcete pomoci opylovačům? Nezačínejte úlem. Začněte prostředím.

Úl je především způsob, jak získat med.

Pestrá krajina je způsob, jak umožnit přežít stovkám dalších druhů.

A právě v tom je obrovský rozdíl mezi chovem zvířat pro člověka a skutečnou ochranou přírody.

Čim dýl dělám v krajině, tim víc mám pocit, že máme o přírodě občas úplně blbou představu. Člověk kouká na různý fotky, ...
05/10/2026

Čim dýl dělám v krajině, tim víc mám pocit, že máme o přírodě občas úplně blbou představu. Člověk kouká na různý fotky, videa a furt tam je nějaká krásná louka, barevný kytky, motýli, berušky, ptáci a všechno je hezky poskládaný a tak nějak to dává smysl. Čím upravenější zahrada před domem, tím hezčí..
haha .. fuj

Jenže realita je dost jiná. Příroda je bo**el. Je chaotická, zarostlá, něco uschne, něco přeroste něco jinýho, někde je mrtvej strom, někde hromada větví, někde hnusný křoví, někde se něco přemnoží a něco jinýho to zase sežere. Beruška je krásná, dokud si nevšimneš, že jí zrovna něco žere. A housenka, která je pro člověka škůdce, je zase pro nějakýho ptáka oběd.

A právě tohle je podle mě příroda.

Ne upravená zahrada, která je hezká na pohled, ale prostor, kde si to žije vlastním životem a všechno je navzájem propojený. Něco sežere něco jinýho, něco odumře, něco na tom vyroste, něco tam přezimuje a za pár let z toho může být něco úplně jinýho.

Takže když někde děláme zásahy, nemělo by jít o to, aby to po nás vypadalo hezky. Někdy je správně něco posekat, jindy to nechat být. Někde odstranit nálet, jinde nechat starej strom. Někde uklidit, někde naopak nechám ležet dřevo, protože tam neni potřeba dělat sterilní park.

Cílem by podle mě nemělo být, aby člověk přišel a řekl „to je tu ale krásně uklizený“. Spíš aby tam za pár let bylo víc života než předtim, i když to třeba chvílema bude vypadat úplně na h***o.

A někdy mě sere i to, jak lidi chtějí všechno hned. Zasadit strom a hned mít les. Vyčistit les, zarůstající louku a hned musí být barevná a čistá. Jenže příroda takhle nefunguje. Některý věci se dějou za rok, jiný za deset let a některý třeba neuvidíme vůbec.

O to víc si vážim lidí, který tohle chápou a který nepotřebujou mít z každýho zásahu okamžitě nějakej hezkej výsledek, respektive užitek. Lidí, který baví příroda sama o sobě a klidně by kolem ní dělali i bez toho, aby z toho něco měli. Takový lidi podle mě potřebujeme nejvíc, protože tam už nejde o peníze, fotky nebo pocit, že jsme něco krásně upravili, ale prostě o to, že jim dává smysl, aby tu ta příroda byla a fungovala. A tím myslím každej metr předzahrádky, za humny, u potoka za barákem..

A za tyhle lidi jsem fakt rád. Protože jich neni zas tak moc, ale jsou. A právě díky nim to celý podle mě stojí za to.

Tak víceméně hotovo. Další rok, další tuny hmoty odvezeny, dalších cca 17ha posekáno a shrabáno ručně. Od května do říjn...
03/10/2026

Tak víceméně hotovo. Další rok, další tuny hmoty odvezeny, dalších cca 17ha posekáno a shrabáno ručně.
Od května do října neustálá práce v přírodě.
Mnoho nově objevených ohrožených druhů. I přes sucho, vše je v pořádku a prosperuje. Příroda se uzdravuje.

Na druhou stranu - vyšší desítky tisíc za stroje a servisy. V horkách práce od svítání do 10 dopo a pak od 8 večera do tmy. Jinak to nešlo.
Hodně zranění. Hodně situaci, které mohly dopadnout o hodně hůř. Hodně problémů, občas málo peněz, energie a pochopení od lidí.
Tělo na konci sezony bolí, první příznaky karpálních tunelů, nebo podobného poškození z vibrací strojů.

Ale baví to, má to smysl…

Adresa

Ostrov
56122

Upozornění

Buďte informováni jako první: pošleme vám e-mail, když ČSOP Trosečníci zveřejní novinky a akce. Vaši e-mailovou adresu nepoužijeme k žádnému jinému účelu a odběr můžete kdykoli zrušit.

Odkazy

Sdílet