07/06/2026
Enýsek. Nejsyrovější realita zachraňování zvířat. 🖤
V Daisy azylu jsem zatím nováček. Působím v něm od února, kdy se Alžbětě narodilo miminko, a doteď jsem pomáhala hlavně „na dálku“. Tohle je moje první přímá zkušenost se zraněným zvířetem. A zasáhlo mě to víc, než dokážu popsat.
Sice jsme v azylu neustále na hranici kapacity a nemůžeme dále přijímat, jenže někdy to nejde. Nelze se otočit zády k trpícímu zvířeti. Včera se ozval spřátelený spolek Spolek na ochranu zvířat Litoměřicko "SOZ Lit". Žádost byla extrémně urgentní. Viz jeden ze série jejich příspěvků zde: https://www.facebook.com/share/p/1AKnnnp62C/
Jedná se o zhruba ročního kocourka. „Patřil“ nezodpovědným lidem, kteří ho vůbec neřešili. Žil venku, hodní lidé ho krmili a SozLit ho už dříve v rámci kastračního programu nechal vykastrovat. Jenže teď ho potkala jedna z těch nejhorších věcí, co se kočce venku může stát. Úraz. Pravděpodobně srážka s autem.
A co myslíte „majitelé“? Těm je nějaké zvířecí utrpení úplně ukradené.
Na kocourka, který za sebou tahal nožičky, upozornil hodný pán, co ho krmil. SozLit ho okamžitě odvezl na hospitalizaci. Diagnóza? Zlomenina pánve a ocasu. Kocourek je navíc inkontinentní – je potřeba ho částečně manuálně vyprazdňovat, částečně z něj moč i stolice odchází nekontrolovaně sama.
Kocourka jsme po domluvě převzaly k nám. Naše Terka má totiž s podobně zraněnými a hendikepovanými zvířaty obrovské zkušenosti. A já se teď jen tiše skláním před všemi lidmi, kteří napřímo, fyzicky, zvířatům takhle pomáhají. Jak v SozLitu, odkud jsem kocourka převážela, tak i u nás v Daisy, jsem viděla lidi plně oddané záchraně zvířat, a že je to práce setsakra emocionálně i fyzicky náročná!
Kocourek dostal jméno Enýsek (podle vesnice Encovan, kde žil). Má strašné bolesti. Obzvlášť při jakékoli manipulaci. Jak Lucie SozLit ze SozLitu, tak už i naše Terka měly tu čest poznat jeho drápy a zuby. A nejsou to žádné škrábance jen tak, aby se neřeklo. Enýsek vůbec nechápe, co se stalo, jen cítí strach, zmatek, bolest a nemohoucnost. A my mu ošetřováním bohužel působíme další bolest. Takže se prostě pere jako o život.
U kořene ocasu to má celé oteklé, srst sedřenou až na kůži, na ocase i bříšku rozsáhlé hematomy. Celá ta oblast vypadá tak, že i otrlé kočkařky a veterináři sykají bolestí za něj, jen to vidí. Enýsek je samozřejmě na antibiotikách a lécích proti bolesti. Jenže z antibiotik dostal průjem. Je potřeba ho neustále udržovat v čistotě, mýt ho, čistit... a to všechno ho neskutečně bolí!!! Snadno se to řekne, „pomáháme mu, děláme to pro jeho dobro“, ale když ta naše pomoc zvířátko bolí, je to opravdu psychicky náročné!
Enýskova prognóza je velmi nejistá. Podle prvotních dojmů v nožičkách nějaký cit má a po zhojení pánve by snad mohl opět (lépe či hůře) chodit. S kontrolou vyměšování to ale moc optimisticky nevypadá.
Další zmrzačený živůtek... Proč se to proboha musí dít pořád dokola?!
Kočka není zvíře, které může žít na ulici. Není to pro ni bezpečné. A pořídit si zvíře, o které se nechci a nehodlám starat? To je vrchol nejen nezodpovědnosti, ale přímo krutosti. Protože každé takové zvíře dříve nebo později skončí takto nebo podobně.
Enýsku, bojuj. My bojujeme s tebou. 🐾
Za tým Daisy azylu, Pavla.