23/12/2024
Moji drazí přátelé, kamarádi, kolegové, pejskaři, rodino, všichni dobří lidé,
obracím se na vás dnes, v předvečer Štědrého dne, s žádostí o podporu sbírky na „Zlatého pomocníka Teddyho“ pro pana Karla. Pro ty z vás, co už nechtějí číst dál, nemusíte. Moc dobře vím, že zdaleka ne všichni si mohou dovolit přispět nebo již přispíváte jiným potřebným. V co ale doufám, že můžete udělat je, že pomůžete informace o této sbírce šířit. Věřte, že za každou kačku a každé poslání dál budu moc ráda a moc vděčná.
Pro ty, které to zajímá, vám napíšu příběh Teddyho i Karla z mého pohledu. Karla znám již dlouho, měl od nás vodící fenku labradorku Bettynku. Já Karla miluju, protože je velký jako medvěd a vždycky mě velmi upřímně obejme až ze mě skoro vymáčkne duši. Když ho lépe poznáte, zjistíte, že má velký smysl pro humor, je společenský a je moc citlivý a zvláštním způsobem i galantní. Když mu někdo nerozumí anebo on někomu nerozumí, tak se hned vzteká. Byl by z něj určitě lev salónů, jen kdyby měl tu možnost. Jeho onemocnění není vidět, ale je nesmírně kruté, protože on je v tom našem světě jako úplnej cizinec.
Ani Betku tehdy Úřad práce Karlovi nezaplatil a organizace se dlouho srovnávala ze ztráty, proto jsme nyní udělali vše pro to, abychom dokázali, že Karel má podle zákona nárok na vodícího psa. Když ale Karlova Betynka náhle odešla, bylo jasné, že musí mít nového psa, jinak bude sedět jen doma na zadku a sám.
Ani si nedovedete představit, jak těžké je sehnat logopeda, který by byl ochoten vyšetřit někoho s tak těžkým kombinovaným postižením jako má Karel, a jak dlouhé jsou objednací doby k těmto specialistům. Jeho závěr je, že má Karel těžkou řečovou vadu. Velký dík patří paní Janě, která Karla všude doprovázela a tlumočila mu do znakového jazyka tak, jak on to potřebuje. Také jsme s Karlem absolvovali vyšetření u očního specialisty a psycholožky specializované na zrakově postižené, neboť dřívější psychologické vyšetření jeho zrakové postižení nezohledňovalo, a proto neodpovídalo skutečnosti. A hle, ukázalo se, že věci se mají úplně jinak – mnohem lépe, a i ona mu psa doporučila. Bohužel, ani to úředního šimla neporazilo.
Na fotkách vidíte, že ten pes je úžasnej „Sexouš“. Zlatavě medová barva, oříškové oči, velkej a urostlej kluk, to je prostě smrtelná kombinace. Jenže kámen úrazu byl, že psa pro Karla jsme sháněli v době Covidu, a protože je Tedík původem východňár, musela jsem jako jediná očkovaná pro něj jet sama až na samý východ Slovenska. Je to vážně divnej pocit, míjet směrovky na Užgorod. Vyjela jsem o půlnoci a vrátila se zas o půlnoci, ale druhý den, hrozná dálka. Teddy chodil v době výcviku pravidelně na canisterapii do Domova Barbora, kde měl u seniorek svůj vlastní fanklub. Ve škole se s ním zase holky fotily a dávaly si fotky s ním jako profilovky. Prostě pes milovník.
Předávaní Teddyho Karlovi bylo docela náročné. Komunikace je složitá a Karel byl zvyklý na Betku, hodně srovnával, a tak nám často chodili rozčílené SMS: „Pes Teddy kousat hadr na nádobí a pes Beta nekousat hadr na nádobí“ nebo „Pes Teddy málo pít, pes Beta pít hodně“. Teď už jsou nerozlučná dvojka a našli doslova společnou řeč.
Trvá to dlouho, než se vycvičí vodící pes. Do procesu je zapojeno hodně lidí (trenér, údržba a péče, veterina, administrativa) a všichni musí dobře odvést svou práci. V případě Karla to byla i tlumočnice do znakovky paní Janička, bez níž by to nešlo. Pokud se i díky vám tato sbírka povede, budu je moci konečně po té dlouhé době ocenit.
Děkuju, opravdu moc
Vaše Káča
Všem přeji klidné a pohodové svátky, zdraví a spokojenost v novém roce.
O peníze žádám já, Miluše Schmidtová, maminka hluchoslepého Karla Schmidta. Sbírka bude použita na zaplacení nákladů na vodícího psa Teddyho, krásného zlatého retrievera. Karel se narodil s genetickým onemocněním, které způsobilo ztrátu sluchu, je invalidní důchodce a ZTP/P...
