10/08/2026
Dnes by moje mamka měla narozeniny. ❤️
A přestože je to už jednadvacet let, co tu není, jsou lidé, kteří vám jednoduše chybí celý život.
Dnes přemýšlím hlavně nad tím, co všechno jsme si nestihly říct. Co bych jí dnes řekla já. A co bych dnes, jako dospělá žena a máma, dokázala pochopit úplně jinak než tehdy.🫂
Čím víc pracuji s rodinami, čím víc mluvím s rodiči dětí na spektru autismu, čím víc vstupuji do rodinných příběhů a někdy i do rodinných mediací, tím víc si uvědomuji jednu věc:
Rodičovství je jedna z nejtěžších životních disciplín.🏁
A je úplně jedno, jestli vychováváte dítě s autismem, nebo dítě bez diagnózy.
Nikdo z nás na rodičovství nemá patent. Nikdo ho neumí dokonale. Ani já 🫣 a některé věci mě nikdy nepřestanou mrzet.
Jako rodiče svým dětem předáváme spoustu dobra. Ale také děláme chyby. Někdy řekneme něco, co bolí. Někdy příliš tlačíme. Jindy příliš chráníme. Někdy použijeme způsob, který bychom dnes už nezvolili. A někdy až po letech pochopíme, že to, co jsme považovali za pomoc, druhého možná zraňovalo.😪
Nechci tím omlouvat skutečné ubližování. To určitě ne. Ale myslím, že je rozdíl mezi člověkem, který chce vědomě ubližovat, a rodičem, který udělá chybu, protože je přesvědčený, že právě takhle své dítě chrání nebo mu pomáhá.
A možná právě dospělost přináší také možnost podívat se na své rodiče jinýma očima. Nejen jako na mámu a tátu, kteří „měli vědět, co dělat“, ale jako na obyčejné lidi. Se svými strachy, zraněními, zkušenostmi a možnostmi, které v té době měli.
Nemusíme zapomenout na všechno, co nás bolelo. Nemusíme říkat, že všechno bylo správně. Ale někdy můžeme pochopit. Někdy odpustit. A hlavně si dovolit nezůstat celý život uvěznění v tom, co nám naši rodiče udělali nebo neudělali.
Protože naše minulost nás sice formuje. Ale nemusí rozhodovat o celém našem dalším životě. ❤️
A možná je to dnes i moje tichá zpráva mamce:
Dnes už některým věcem rozumím víc. A možná bych Ti je uměla i říct jinak.
Všechno nejlepší tam nahoru, mami. 🕊️
Chybíš mi. A myslím, že některé rozhovory s rodiči vedeme dál, i když už tu fyzicky nejsou.😘
láska pochopení životnípříběhy autismus